Nikdy jsem nebyla hubeňour. Do cca 23 let říkávali holka „krev a mlíko“. Ovšem po nástupu do práce se postupně krev a mlíko začaly měnit na sádlo… Vůbec se mi to nelíbilo, byla jsem sama ze sebe nešťastná a zkoušela neustále nějaké diety a podivná cvičení, která slibovala rychlý úbytek bez námahy. Motala jsem se v jojo efektu. Kolegyně v práci mě neustále chlácholily, že to určitě po dětech shodím, že se s nimi naběhám až až. Bylo to pro mě pomyslné světlo na konci tunelu.
S prvním dítětem opravdu kila ubývala, už v těhotenství jsem nepřibrala ani kilo a zůstávala stále na váze 105 kg. Po porodu šlo 10 kilo dolů a při intenzivním kočárkování a kojení dalších 5. Jenže kojení ubývalo, kila přibývala a než jsem se nadála, byla jsem opět těhotná a na své původní váze. Tentokrát jsem hůře zvládnutou cukrovkou ještě 2 kila přibrala. Připadala jsem si jako velryba.
Po druhém porodu už ta kila dolů nešla tak jednoduše, spíš to celé stagnovalo. Snažila jsem se jíst zdravě, do každého jídla cpala spoustu zeleniny, málo tuku, žádné jíšky ani nic podobného, celozrnné obiloviny, atd. S dětmi jsem se nachodila až až, to je fakt, nicméně s váhou jsem nehla.
Ve třetím těhotenství váha stála stále na stejném čísle. Po porodu to šlo jen lehce dolů a po nějaké době to bylo opět zpět. Se třemi dětmi jsem lehala večer vyčerpaná spát a říkala si, že to není možné, že mám přece pohybu dost, jím jakžtakž zdravě a kila se vůbec, ale vůbec nehýbou.
Uvědomila jsem si, že nejhorší jsou pro mne večery. Jakmile odbila 19. hodina, děti spaly a já slídila, kde bych co sežrala. Začala jsem na sobě sledovat neblahý vliv sladkých snídaní. Kdykoliv jsem si na snídani dala něco sladkého, ať to byla kaše nebo celozrnná buchta slazená medem, nebylo mi dobře. Nejprve jsem měla po hodině od jídla návaly horka a po třech hodinách jsem byla agresivní a pokud jsem se nedostala k jídlu, řvala jsem jako tygr na všechny.
A tu mi začal v hlavě blikat majáček „Bacha, tady je něco špatně, vždyť jsi měla 3x těhotenskou cukrovku na inzulínu, okamžitě se objednej někde na kontrolu!“
No popravdě jsem v tomhle kroku ještě dobrého půl roku prokrastinovala.
Bloumala jsem po internetu a přemýšlela, jak začít a co pro sebe začít dělat. Najednou jsem na nějaké stránce narazila na „test sacharidové tolerance“. Samozřejmě jsem si jej udělala. Výsledek byl pro mě šokující! Moje tolerance vůči sacharidům mi vyšla téměř nulová!!!
A tak jsem řekla DOST!
A jak to bylo dál? O tom bude další článek :-).
Jsem průvodkyní nízkosacharidovou stravou. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu. Jsem autorkou online kurzu HRAVĚ NÍZKOSACHARIDOVĚ a e-booků Má 3 (NE)sladká těhotenství, 3+1 OSVĚDČENÝCH TIPŮ, JAK UDRŽET GLYKÉMII NA UZDĚ, Velikonoce s GDM, Můžu vůbec jet na dovolenou???, Užijte si Vánoce i s těhotenskou cukrovkou, Afirmace pro lepší zvládnutí těhotenské cukrovky, zapisovacího deníku Mé (NE)sladké těhotenství, e-kuchařky Každodenní recepty nejen při těhotenské cukrovce a e-booku 3 klíče ke zvládnutí těhotenské cukrovky.
