Umíte to taky?

Jím jen to, co chci a co vím, že mi „dělá dobře“. Umím říct jasné NE, kdykoliv to chci nebo potřebuji. Ve svém třetím těhotenství jsem se to konečně naučila, protože nešlo jen o to, co já chci, ale o to, co miminku může ublížit a co ne.

V prvních dvou těhotenstvích to tak ale nebylo. Často jsem se na něco nechala zlákat nebo jsem přece nechtěla urazit třeba babičku. Samozřejmě to bylo i tím, že mi tehdy bylo řečeno, ať sladké jen omezím a vůbec mě nenapadlo, že pěknou neplechu může udělat i bramborák se zelím a uzeným…

Nebavilo mě neustále omílat, že si tohle dát nemůžu, že už si opravdu nepřidám. Bylo to pro mě velmi těžké. Nerada jsem říkala NE, protože to podle mého tehdejšího JÁ nebylo slušné a nechtěla jsem nikoho urazit.

🤷‍♀️ Co s tím?

Ve třetím těhotenství jsem, díky nově nabytým informacím o zvládání GDM, na sobě pořádně zapracovala a naučila se prostě říct, že opravdu tohle jíst nebudu, protože to škodí miminku. Je těžké odmítat lidi, které máte ráda, mívala jsem z toho špatné pocity.

V této situaci Vám pomůže afirmace:

Když jsem čekala třetí dceru, úplně ze všeho nejvíce mě vždycky vytáčely hlášky typu „Však ten kousek buchty ti neuškodí…“ . V takové situaci jsem důrazně řekla, že v případě těhotenské cukrovky se rozhodně a vůbec nejedná o mě, ale o mé nenarozené miminko. Že všechen nadbytečný cukr jde přímo k miminku a škodí mu.

Dále to byly hlášky typu „Sousedka má taky cukrovku a normálně si buchtu dává…“ . Ano, sousedka se stará JEN o své zdraví a je zodpovědná pouze za něj. Já jsem byla zodpovědná především za zdraví svého nenarozeného miminka a proto jsem tu buchtu se vší slušností odmítla.

Určitě to taky znáte... 🤦‍♀️

Přijedete na návštěvu k babičce, tetičce nebo tchyni a pořád Vám nutí nějaké jídlo. Neustále chtějí, aby jste si ještě něco dala nebo přidávala, protože přece jíte za dva…

Starším lidem je to potřeba opakovat s klidem a trpělivostí častěji, hezky jim celou situaci polopatě vysvětlit. Stále opakujte, že se jedná o miminko, ne o Vás. Můžete babičce také klidně říct, že po porodu si tu buchtu nebo „nášup“ ráda dáte, určitě jí to udělá alespoň trochu radost.

Jak můžete ještě zabránit nepříjemným situacím s jídlem?

Před návštěvou Vaších příbuzných je lepší, když si zavoláte (napíšete) a domluvíte se na tom, co bude na návštěvě k jídlu. Protože každý Vás chce pohostit jak nejlépe umí, ale bohužel svíčková s knedlíkem nebo řízek s bramborovým salátem a dort nejsou úplně vhodná jídla. Nebo Vám budou chtít třeba udělat radost naprosto nevhodným dia zákuskem se sladidly…

Taky je dobré, aby hostitelé věděli, že potřebujete jíst vícekrát denně, předejdete tím trapnému připomínání se o jídlo. (To znám taky velmi dobře…)

Vždycky jsem raději před návštěvou dotyčným oznámila, kolikrát denně musím jíst a co by bylo pro mě vhodné k obědu a svačinkám.

Tím, že se domluvíte na vhodném jídle předem, si ušetříte trapné chvilky a také nazlobení hostitele a následně své špatné pocity z celé události.

Ikdyž už nejsem těhotná, umím a dokážu říct NE na jídlo, které mi prostě nedělá dobře a které kvůli prediabetu jíst nesmím. Se vší slušností a s klidem řeknu, že nechci, že mi to prostě nedělá dobře.